Pád hradeb kolem vlastního srdce
Na semináři jsem potřebovala odpustit. Myslela jsem si, že budu odpouštět rodičům, bývalému partnerovi, ale nakonec jsem začala psát dopis sama sobě, stala se z toho taková obžaloba, uvědomila jsem si spoustu hněvu na sebe… V modlitbě jsem pak viděla sebe jako malou školačku, která je sama v dětském pokoji, vážná a neradostná, vše zvládá sama, protože rodiče se věnují náročnější mladší sestře. Byla jsem vedena k odpuštění sestře, která se narodila a vzala část pozornosti rodičů, rodičům, že si více nevšímali mých potřeb i sobě, že jsem se tak snadno stáhla a přestala cokoliv chtít.
Zahrada a světlo v prázdných místnostech
Později v modlitbě Bůh Tatínek přicházel za tou holčičkou a hrál si s ní, bral ji na zahradu, dělali věci, co mě jako malou bavily. Vnímala jsem, že je to pokračování předchozích obrazů, kdy mě modlitebník před lety viděl jako holčičku v temné místnosti, naposledy v březnu jiný modlitebník jako holčičku v prázdné místnosti, kam Ježíš pouští světlo. Teď se to propojilo s konkrétní vzpomínkou. Vím teď, že tam Bůh byl se mnou, ale já jsem uzavřela své srdce vůči rodičům, zlobila se na sestru, rozhodla se spoléhat na sebe, radši vše zvládat sama… Teď jsem Ho vpustila na místa, kam dříve ne. Projevilo se to uvolněnou radostí, hravostí, lehkostí…
Náruč, která konečně konejší
Během jedné z přednášek jsem si uvědomila, že si příliš nepamatuji láskyplná slova, pohledy ani dotyky v mém dětství, připomínaly se mi spíš ty přísné, podrážděné, netrpělivé… Mateřské objetí (modlitba) pro mě bylo silné, mohla jsem plakat a nechat se utěšit, slyšela jsem laskavá slova a zažila pohled plný Otcovy lásky ke mě.
Světlo pro každý další krok
Při mytí nohou Ježíš líbal mé rány, při požehnání mi Otec řekl, že mě má rád stejně jako Ježíše a že mě povede krok za krokem, bude otevírat dveře, bude osvětlovat mou cestu právě na ten jeden krok – což je slovo, které mě opravdu provedlo předchozím náročným obdobím. Silně jsem vnímala potvrzení, že to byl opravdu On, kdo mě vedl a že v tom bude pokračovat.
Život v pravdě milované dcery
Vnímala jsem, že mi Bůh říká, že o mě chce pečovat, prostě se mnou být, jen se ze mě radovat. Že nepotřebuje, abych něco dělala. Odnáším si novou identitu, jsem Boží milovaná dcera, Tatínek mě miluje, chce abych za ním se vším přicházela a On chce prostě jen být se mnou.