Krize jako pozvání k Bohu
Na Otcovo srdce jsem se chystala asi 3 roky, nicméně až osobní krize mi dala impuls, abych tento seminář upřednostnila před rodinnými a pracovními plány. Má dcera onemocněla – proplakala a proškrábala se nocemi. Ve stejné době jsem začala pociťovat sousedovo zlé chování, kterému jsem se neuměla bránit. Tyto dvě okolnosti mě dovedly až k psychickému vyčerpání, nespavosti a objednání se na psychiatrii. Boží prozřetelnost mě však nakonec skrze dlouhé čekací doby vedla jinou cestou. Připadala jsem si jako nejslabší článek rodiny, všichni mi museli pomáhat. A to právě byla příležitost pro působení Boží moci.
Odpovědi skrze společenství a otevřenost
Na semináři jsem se na doporučení faráře snažila maximálně otevírat své srdce Bohu a všechny jiné povinnosti odložit stranou. Všechny přednášky se mě hluboce dotýkaly a Bůh mi posílal ve správnou chvíli odpovědi na mé otázky prostřednictvím rozhovorů s jinými účastníky nebo modlitebníky.
Setkání u jezera proměny
V modlitbě v představivosti zvané Zahrada jsem dostala krásnou představu naplnění Božích příslibů. S Ježíšem bylo v zahradě vše báječné, ovšem jak měl přijít Bůh Otec, vše se proměnilo v jakousi černou díru. Z očí mi vytryskly slzy, že opravdu neznám Boha Otce a prosila jsem ho, ať se mi ukáže. A pak jsem uviděla přicházet nezřetelnou bílou postavu, nesoucí mé mrtvé tělo na zádech. Byl to Otec. Donesl mě až k jezeru, kde mi vyměnil mé tvrdé srdce za srdce nové a já najednou mohla létat. Díky tomuto příslibu rostla má víra v Boží působení i v to, že pod štítem Ducha sv. můžu věřit svým představám při modlitbě.
Rozbití bloku, který bránil lásce
Během semináře jsem až fyzicky cítila, jak se mé srdce třese a uvolňuje v hrudním koši. Postupně přicházely návaly radosti, zvláště při večerních mších sv. Často jsem nedokázala ani mluvit s ostatními, jak mé tělo vstřebávalo všechny změny. Uvědomila jsem si, jak jsem se doposud snažila si Boží lásku zasloužit svými skutky. Byla jsem opravdový (duchovní) sirotek. Věděla jsem, že to má být jinak, ale netušila jsem, jak se k té změně vnímání dostat. Zlomovou pro mě potom byla zástupná modlitba pozemských tatínků, kdy mi Duch sv. ukázal blok, který mě uzavřel před Otcovou láskou.
Hojnost darů a zázrak smíření
Postupně jsem tak začala pociťovat dary lásky a pokoje, po kterých jsem tolik toužila. Každý další den jsem si říkala, že už mi to obdarování stačí, ale Bůh ve své hojnosti stále konal dále a ukazoval mi více. Když jsem se potom vrátila domů, zavolal si mě náš problematický soused a se slzami v očích se mi omlouval za své nevhodné chování. Já jsem při tom setkání viděla, jak obrovsky také on potřebuje zažít otcovo objetí.
Mé díky jsou obrovské – celému týmu Otcova srdce, že mě vedl k poznání Boha Otce a především Jemu, že mě vyvedl z propasti strachu a smutku k sobě do náruče a zachránil mě.